Sraz byl sice tradiční – jako vždy na Osové – to další však už zas tak tradiční nebylo. Po dlouhé době jsme si vyzkoušeli zúčastnit se nějaké akce, kterou pořádá někdo jiný, a vyrazili jsme na Den Země, která byla sice pro veřejnost, nás jako skauty tam však čekalo 5 speciálních stanovišť jen pro nás. No a takto to dopadlo.
Jako správní skauti jsme na místo dorazili včas, s velikou rezervou. A tak, než jsme shlédli úvodní motivační divadlo, zvládli jsme už shodit první vrstvy oblečení kvůli sílícímu slunci a nacpat do sebe první část svačiny. V divadle jsme viděli, jak je nebezpečné čistit lesy od tlejícího listí, ztrouchnivělých kmenů aneb pro koho to všechno může být domeček. Viděli jsme tam 5 zvířátek – svinuli, kůrovce, veverku, mloka a strakapouda. Těchto 5 nás pak provázelo na oněch stanovištích.
Viděli jsme kůrovce a jeho chodbičky v kůře, postavili si vlastní les, zahráli si hru na stromy a škůdce, poznali, kde se žije nejlépe mlokovi, vyzkoušeli jsme si, jak loví strakapoud červy (kyselé žížalky byly velice chutné 🙂 ), zalozili jsme si na lanových aktivitách, hledali v hlíně stonožky, mnohonožky, stali jsme se svinulí, dávali jsme zvířátka (no byly teda jen na obrázku) tam, kde se jim bude líbit, atd. Naučili, vyzkoušeli, pohráli, myslím, že si každý odnesl hodně.
Málem bych se zapomněl zmínit, že za odměnu si každý mohl ochutnat larvu potemníčka, popřípadě cvrčka. Jistě né živé, hezky v troubě upečené. Pro slabé žaludky nic moc, ale měl jsem radost, když i menší kluci dokázali zahodit předsudky a uznali, že i brouk může ve skutečnosti chutnat dobře (nebo alespoň s marmeládou).
Po odvedení práce nám byla odměnou krásná prezentace fotek rostlin a zvířat (těch menších, tedy hlavně hmyzu) ve 3D provedení, podobně jako divadlo se žonglováním od divadla Na káře (no zasmáli se malí i velcí, mě to třeba inspirovalo, že bych se také mohl naučit žonglovat). Pak jsme se prošli krátce po dalších stanovištích a okolo hradu Špilberk a už jsme spěchali na vyhlášení. Kluci plnili úkoly poctivě, a tak vybojovali pro celý oddíl poukázku na zážitkový přírodní program. Ten program má sice i název, ale i kdybych si ho zapamatoval, stejně jsem mu nerozuměl. Takže už máme naplánovaný jeden výlet na příští rok – tyto programy od Rezekvítku jsou záživné bez ohledu na podivnost názvu.
Konec mělo zpestřit vystoupení, ale z kolize tvrdé kytary s ještě tvrdší zemí odešla kytara hlavního muzikanta jako ta poražená. Náhradní program možná zaujal, ale asi ne naši mladší věkovou kategorii, tak jsme vytáhli celty, karty a zahráli jsme si Bangy. Podobně jako na výletě jsme potrénovali na táborovou bangovou mánii, která tam v poledních klidech každoročně propuká. Pavlův budík upozornil na nutnost vydat se směr šalina a směr rodiče.
Myslím, že kromě pár klacků, co si kluci pobrali, jsme si jistě všichni odnášeli mnohem více – nové vědomosti, zážitky. Takže – spokojenost veliká. Špilberku – za rok třeba zas.