2. 8. 2008

Historie

Dějiny našeho mladého střediska se datují od roku 1989, kdy se naplnilo tajné přání bratra Hydry přiblížit dětem naší farnosti i celého sídliště myšlenku skautského hnutí, dát jim, ale i jejich rodičům osobitý životní styl, který skauting přináší. Po vyřízení všech formalit středisko rozběhlo svou činnost pod vedením bratra Ladislava Šponara – Hydry a za nemalého přispění bratra Emila Císaře.

Po prvním půlroce činnosti jsme se vydali na tábor na Českomoravskou vysočinu, přesněji do Chlébského u Nedvědice. Jelikož to byl náš první společný tábor, začátky byly opravdu těžké. Přece jen jsme neměli žádné zkušenosti, a pokud je někdo měl, byly spíše z dob předlistopadových. Po návratu z tábora a po skončení prázdnin se rozběhl čilý skautský život. Krásné vzpomínky se vybavují z brigád, které naše středisko organizovalo na Kamenném vrchu, kde v té době ještě nestála panelová výstavba jako dnes. Podíleli jsme se na sběru šrotu nebo třeba na výsadbě stromků.

Rok nato se ale objevil problém a to ten, že nebylo možné sehnat tábořiště pro celé středisko. A tak se skauti vydali na nezapomenutelný puťák po Žďárských vrších, skautky na faru do Šatova u Znojma a vlčata se světluškami strávili svůj skautský tábor v Březové nad Svitavou.

V roce 1992 a v následujícím přišlo do našeho střediska asi nejvíce nováčků a dlužno dodat, že většina z nich se dnes již sama podílí na vedení dětí, ať už jako vůdci oddílů či jejich zástupci anebo jako výchovní zpravodajové.

V tomto roce započala éra táborů v Orlických horách, neboť do „Orliček“ jezdíme na tábory dodnes. A přestože jsme za ta léta vystřídali jen čtyři tábořiště, každý tábor byl a bude něčím zvláštní. Na tehdejším táboře se hrála naše první celotáborová hra a tábor už vypadal opravdu jako skautský. Tábořiště v Jamném nad Orlicí, kde jsme strávili prázdniny v letech 1992, 1993, 1995, 1998, 2001 po současnost, je krásné svým okolím. Tábory (chlapecký a dívčí) bývali dříve daleko od sebe a středisko s kuchyní a hangárem na zvláštním paloučku v lese, ale v současné době jsou tábory poměrně blízko u sebe a vše na jedné louce. Na fotbal, volejbal a jiné sporty je veliké hřiště, takže prostě pohoda. Od roku 1993 s námi jezdí i oddíl z Bystřece, ale program býval až do roku 2008 oddělený.

Na přelomu let 1992/93 jsme se pustili do stavby naší první klubovny, která mohla díky otci P. Josefu Jahodovi vzniknout na farní zahradě. Stavba to byla dlouhá a těžká, ale určitě stála za to, protože jsme se v ní mohli scházet dlouhých 13 let.

Na táboře roku 1993 jsme si poprvé zaexperimentovali, a to tím, že jsme koupili tři tee-pee. Ve dvou bydlel chlapecký oddíl a ve třetím přebývaly světlušky. Kluků ale bylo tolik, že se museli vyrábět dokonce dvoupatrové postele. Tento tábor byl také zajímavý tím, že skoro celé tři týdny pršelo. Slunečné dny se daly spočítat na prstech jedné ruky. Ale i tak málo slunných dnů se muselo řádně využít, a tak byly prožity nejen na koupališti.

Rok na to jsme se vydali opět do Orlických hor, tentokrát do Výprachtic. Krásná louka, na které se naše tábory rozkládaly, byla ze tří stran obklopena lesy a z jedné byl výhled do kraje. Zde se dokonce našlo rovné místo na oblíbený fotbal.

Následující rok, LP 1995, jsme se vrátili do starého dobrého Jamného. Tenkrát bohužel jen na čtrnáct dní (jezdíme na tři týdny), protože v té době se nenašlo dost vedoucích, kteří by na táboře zůstali. V tomto roce jsme uspořádali i naši první Mikulášskou besídku, která se setkala s nečekaným ohlasem jak u dětí, tak u jejich rodičů. Děti si nachystaly program, kterým své rodiče skoro dvě hodiny bavily. No a nakonec přišel taky Mikuláš.

V létě roku 1996 jsme jeli na tábor do Dolní Dobrouče, jak jinak než do oblíbených Orlických hor, na místo zvané Vápenky. Dvě velké louky, které odděloval potok tekoucí malým lesíkem, skýtaly mnoho možností pro množství her. Celým táborem nás opět provázela celotáborová hra. Za ta léta jsme jich hráli už opravdu mnoho, např. Kolonizace Ameriky, Tajuplný ostrov, Zlatokopové, Politika, Rytíři, Archeologové aj.

Na podzim se naši činovníci poprvé zúčastnili volejbalového turnaje Zlatá hustilka a s různými úspěchy se účastní dodnes. Několikrát si zahráli i na volejbalovém turnaji Křemílek v Bosonohách nebo na VŘSR Cup v Lelekovicích. Středisko se snaží účastnit se i jiných skautských akcí, jako třeba poutí v Rajhradě nebo u Telče, konaných u příležitosti svátku svatého Jiří. Jednou jsme z Rajhradu dokonce dovezli putovní cenu v kategorii Rangers, či absolutní vítězství v kategorii Roveři. Podílíme se i na činnosti druhého okrsku, pod nějž spadáme, a tak posíláme hlídky na Závod světlušek a vlčat nebo na Svojsíkův závod, chodíme plavat, lyžovali jsme v Lackenhofu a na Hochkaru atp.

Následující léto jsme opět tábořili ve Vápenkách. Mnozí z vás si jistě vzpomenou na záplavy, které tento rok postihly Moravu a východní Čechy. U nás na táboře vše vypadalo jako nikdy nekončící déšť, který nás ale nemohl nijak omezit. Ani v táboření, ani v programu. Asi po třech dnech se k nám začaly dostávat kusé informace o tom, že za kopcem se už vylila Orlice z koryta a začíná zaplavovat okolní domky a louky. Jelikož bylo naše tábořiště blízko Letohradu, byli jsme se podívat na to, jak dokáže řeka zuřit. Jaké bylo naše zděšení a úžas zároveň, když jsme uviděli řeku, která má v průměru něco okolo pěti metrů, jak se rozlévá do šíře několika desítek a místy i stovek metrů. Další překvapení nás čekalo po zjištění, že kvůli záplavám bylo v okolí zrušeno 43 z 45 táborů. Byli jsme víc než rádi, že jsme nemuseli evakuovat nebo dokonce náš tábor zrušit. Takže i takové zážitky jsme si dovezli z našich táborů.

Po vystřídání Jamného v roce 1998 jsme následující dvě léta strávili znovu ve Vápenkách. Tentokrát jsme se museli vypořádat s problémem s pitnou vodou. Zemědělci totiž vysypali hnůj nedaleko studánky, ze které jsme odebírali vodu, a tak jsme byli nuceni nechat si vodu dovážet v cisterně. I když jsme tenkrát chtěli znovu do Jamného, nemohli jsme, protože již bylo obsazeno místními. Když se pak další rok naskytla vynikající příležitost pronajmout si louku v Jamném od Pozemkového fondu ČR na dobu neurčitou, ani chvíli jsme nezaváhali a od té doby jezdíme tam.

V létě roku 2006 se v Mariánském údolí v Brně – Líšni konalo 8. středoevropské skautské jamboree Orbis 2006, na které se sjelo více jak 2500 účastníků nejen ze střední Evropy. A to si skupina asi 20 našich členů nemohla nechat ujít. Strávili jsme 10 dní nabitých programem a navazováním přátelství, vyzkoušeli si Tree-climbing, vodní fotbal, lasování, aerotrim, minibiky, radiolokalizaci, naučili se plést košíky nebo vyrobit drátěnou košili, navštívili fotoateliér, udělali jsme si výlet na zámek ve Slavkově nebo na hvězdárnu nebo pomohli zvelebit náš kraj a spoustu a spoustu dalšího.

Aby to nevypadalo, že se skautování věnujeme jen na táborech, tak se musí ještě dodat, že přes celý školní rok občas probíhá nějaká to celoroční hra, které se dle možností účastní celé středisko, o víkendech jezdíme mimo Brno na naše oblíbené základny jako jsou Valeč, Štítná nad Vláří, Ráj u Letohradu, dříve to bývala Olešnice, Orlovice u Vyškova, Bory atp., pomáháme při sbírkách Pomozte dětem a Kapka a věnujeme se i dalším aktivitám popsaným výše. Pro rodiče, bývalé i současné členy, naše příznivce a kamarády pořádáme od roku 2003 již pravidelně v plesové sezoně Netradiční skautský ples v místní sokolovně.

Jak šel čas, zdála se nám naše klubovna čím dál tím menší a stísněnější, a proto jsme začali uvažovat o stavbě něčeho většího a modernějšího. Přes všechny různé peripetie se nám osudným stal příchod otce Pavla Opatřila – také skauta – do naší farnosti a v březnu roku 2007 jsme kolaudovali. Od té doby ji naplno využíváme nejen my, ale i farnost a nabízíme také ubytování přespolním.

1. srpna 2007 jsme oslavili 100. výročí založení skautingu lordem Baden-Powellem. Někteří z nás přivítali úsvit dalšího století skautingu na zřícenině v Klentnici nad Pálavou a členka našeho dívčího oddílu Slávka přímo v kolébce skautingu s dalšími 40.000 skauty z celého světa na XXI. světovém jamboree nedaleko Londýna.

A protože skauting je nejen cesta, na které hledáme směr pro svůj život, ale také parta a příležitost být členem týmu, prožívat život aktivně, rozvíjet se, pokračujeme ve své činnosti a učíme děti, že má cenu se o něco snažit. Že má cenu se zapojit. Že má cenu spolupracovat. Že má cenu být součástí věcí, ne pozorovatelem…

Sepsali:

David Kolínek

Magdaléna Dvořáčková