Náš výlet začal v pátek ve vlaku směr Hruška. Hruška je vesnice, kde je fara, ve které jsme byli ubytovaní. Přijeli jsme, rozdělili se do pokojů a šli na večeři. Večeře probíhala netradičně, a to tak, že se udělal „Švédský stůl“ z toho, co jsme přivezli. Každý tak mohl ochutnat jídlo toho druhého.
Všichni už téměř dojídali. Najednou se ozvalo rádio. Nějaká francouzská píseň. Zaposlouchali jsme se do hlasu zpěvačky, když ji náhle přerušil počítačový hlas: „Došlo k jaderné havárii, urychleně se přesuňte do protijaderného krytu“. Do jídelny vběhli vojáci v plynových maskách (vedoucí) a začaly houkat sirény. Všichni jsme museli rychle seběhnout do sklepa „krytu“, abychom unikli radiaci.
Ve sklepě kromě světla, průvodce krytem a vysílačky nebylo nic jiného. Pár minut se nic nedělo, pak s námi začal komunikovat počítač. Vysvětlil, jak se máme v krytu chovat, že jsme nejspíš poslední lidé, co přežili a že není jisté, jak dlouho tam budeme.
Počítač s námi moc často nekomunikoval, vždycky se ozval po nějaké době s různými úkoly jako třeba – opravit díru v krytu, zvýšit morálku hraním společenských her, či zamyslet se nad svou smrtí a sepsat závěť. Nevěděli jsme, jestli přežijeme, naštěstí byl však objeven záchranný prášek, díky kterému jsme se všichni zachránili. Z bunkru jsme vycházeli po pár hodinách zdřevěnělí, ale s mnoha zážitky ze zajímavé hry.
Druhý den dopoledne jsme vyrazili na výlet. Dojeli jsme vlakem před hřbitov vesnice, která se jmenovala Vrahovice. Odtud jsme vyšli do okolí hledat bunkr, který tu měl být. Ale kde nic, tu nic. Našli jsme pouze zásyp, posed, včely a další zajímavosti. Naše zklamání z neúspěšného hledání však vytrhl zdařilý oběd, který jsme si udělali na vlastnoručně vytvořeném ohništi. Po obědě jsme se vydali zpět na faru. Cestou jsme si zahráli ponorku a ještě další hry a fotili různá místa.
V sobotu jsme hráli ještě jednu zajímavou hru. Začala tak, že nás vedoucí k večeru vyvedli ven a tam nám zavázali oči. Pak nás vodili různě po venku. Po půl hodině jsme si rozvázali oči a zjistili jsme, že musíme zachránit českého letce, který tu někde v poli spadl a je zraněn. Musíme si však dávat pozor na nepřátelské letce, kteří nás mohou pronásledovat. Letce jsme za chvíli našli, ale také nás za chvíli našli nepřátelé. Museli jsme jim uniknout a zároveň donést zraněného letce do bezpečí. Byla to napínavá hra se spoustou zvratů. Naštěstí jsme měli skvělou obranu, a tak jsme zraněného letce zachránili.
Večer jsme si ještě jako týmy zahráli novou stolní hru: Česko. Byla tam spousta otázek o historii, přírodě a slavných osobnostech česka. Po této hře byla večerku a šli jsme spát.
Neděle probíhala rychle. Ráno do kostela, který byl téměř pět metrů před farou a pak poslední hra víkendu: „Měn až vyměň“. Úkolem bylo vyměnit sirku za co nejzajímavější věc. Asi po hodině jsme se vrátili s opravdu rozličnými věcmi. Někdo donesl balík bonbónů, někdo svíčku nebo sošku, skleničku či talíř. Bylo až k podivu, co člověk může dostat za sirku.
Po obědě jsme se všichni sbalili, uklidili faru, rozloučili se s farářem a rozjeli se domů. Těšila jsem se na teplou postel a pohodlí domova, ale zároveň mi bylo líto, že výprava končí, protože jsem byla poprvé po dlouhé zimě venku a moc jsem si užívala pomale přicházejícího jara. Doufám, že brzy znovu někam pojedeme.
družina skautek Kryserky
„Fotogalerie“:http://27-stredisko.rajce.idnes.cz/Hruska/